Tomáš Savka - Prašnou cestou

Chci Ti říct,už to víš,život nám občas naloží
Věci zlý,složitý,nemilý před nás položí
Už se nesmíš toho bát,musíš se rvát,tak pojď za mnou
Ref.:život je někdy lásko zlej,
pojď sem a u mě se schovej
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Prašnou cestou trvá to dýl,
ale přesto může mít i cíl
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Trochu zlej,tak jinej než ho znáš umí život být
Tak se per,tak to ber,neplakej,můžes se mnou jít
Už se nesmíš toho bát,musíš se rvát,tak pojď za mnou
Ref.:život je někdy lásko zlej,
pojď sem a u mě se schovej
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Prašnou cestou trvá to dýl,
ale přesto může mít i cíl
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Tak ruku mi dej,pojď půjdeme dál
Bouřkou a větrem
Nesmíš se bát
2xRef.:život je někdy lásko zlej,
pojď sem a u mě se schovej
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Prašnou cestou trvá to dýl,
ale přesto může mít i cíl
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Ref.:život je někdy lásko zlej,
pojď sem a u mě se schovej
pojď se mnou jenom,pojď se mnou se toulat
Prašnou cestou trvá to dýl,
ale přesto může mít i cíl
pojď se mnou jenom,pojď půjdeme dál

Proměnlivé počasí

Nevím, jak Vy, ale mě to dělá potíže. Přechody klimatu jsou ošklivé. V posledních dnech nás překvapovala vedra a dneska se to zase trochu změnilo. Jenže to už nějak předbíhám.

Začal bych tedy posledními dny. V Brně se teploměry mohly roztrhat, teda aspoň dle mého pocitu. Často šlo až o život. Sluníčko pařilo, až se krev vařila a asfalt škvařil. Kdo využil prostředky MHD, mohl být považován za blázna. Ano, i já k nim patřil. Někdy to prostě nejde. Času není nikdy na zbyt a přece nemůžeme strávit hodinu přesunem na potřebné místo, když to šalina zvládne během 10 minut. Ejhle chyba! Doprava se celkově nějak zbláznila. Centrum bylo přeplněné auty a vše se hýbalo tak nějak pomalu. Cesta, která běžně trvá oněch 10 minut, se klidně protáhne na dvojnásobnou délku. A k tomu to krásné zářivé sluníčko. Není to vůbec nic příjemného. Vůbec nezávidím těm řidičům, co být celou dobu zavření ve vozidle. To mi dodává motivaci do studia, abych skončil někde jinde než tam.

Druhý postřeh se týká autobusů. Za zmínku by stálo připomenout si přísloví "Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil!" Dneska se mi ho podařilo pěkně podcenit a málem jsem z toho nevyvázl živý. Při přesunů do svého domova jsem si nevybral zrovna tu nejvhodnější dobu. Autobus z Prahy odjížděl půl hodiny před polednem, tedy nějakou tu chvilku před tím nevětším pařákem. Na začátku jsem počítal s tím, že během jízdy nejspíš upeču, udusím, uvařím a usmažím zároveň. Po startu byly tyto obavy zažehnány. Vzduch cirkuloval tak akorát. Větší část cety probíhala bez nějakých obtíží. Jenže malý kousek před cílem se to zvrtlo. Na silnici se dělal nový asfalt a tím pádem byl provoz omezen. Jelo se jen v jednom pruhu a stál tam ošklivý semafor. Řada čekatelů byla dlouhá a naše stání se protáhlo minimálně na půl hodinu. SLuníčko nám krásně pražilo dovnitř a pan řidič ani neotevřel dveře. Chvílemi jsem myslel, že to tam se mnou fakticky šlehne. Nechybělo k tomu moc. Bylo to vážně na udušení.

To byla ta teplá část počasí a teď se podíváme i na jeho druhou stránku. V průběhu odpoledne se sluníčko začínalo schovávat za mraky. Nakonec se objevil i déšť a celkem silný. Naštěstí to naší oblast vzalo tak lehce. Jinde prý mají vytopené baráky. Takže po velkém parnu se objevil slejvák jako hrom.

A co by se čekalo teď? Správně, opět hic. Zase to vypadá, že se tu udusím. Mám tu otevřený balkón i okna a stejně mi je to prd platné. Úlevu nepřináší ani chladivé pití. Dneska už potřebuju asi jen praštit po palici a bude hotovo.

Hello World!

Tož vítejte, aneb pozdrav po brněnsku.