TMOU X

Nevím, zda znáte a nebo ne :) V Brně probíhá pravidelně každý rok velká noční šifrovací hra se jménem Tmou. Jedná se o velmí zážitkovou akci. Už minulý rok jsem se o to trochu zajímal, ale na velkou premiéru došlo až letos.

Byl to pracovní večírek, všichni zaměstnanci cévetéčka seděli v hospě, bavili se, popíjeli a prostě všechno možné. Bylo to prima posezení, protože jsem byl v týmu nováček, tak jsem měl příležitost trochu poznat lidi. To se taky povedlo. No a během toho mi přišla sms od Jerryho s tím, že mám čekat email. Samozřejmě mi nechtěl víc prozradit a já byl nedočkavej (jako vždy). Tak jsem na pár minut opustil večírek, letěl do CPS a otevřel mail. Stály tam nějaké kecy o tom, že jsem se stal součástí Gteamu, který projde Tmou. Tak vznikla moje účast. Přišel jsem k ní jako slepý k houslím.

Dnem T se stal pátek 7. listopadu. My všichni už natěšeni, připraveni na nejhořší a prostě blázni, co si chtějí užít pořádnou akci. Vypuklo to na Velodromu před 17. hodinou. O našem nepovedeném srazu se tu nebudu rozepisovat. Jelikož se jednalo o desátý ročník, mělo zahájení trochu slavnostní atmosféru. Po registraci jsme dostali startovní obálku, kde na nás čekala první šifra, STOP obálku, kartičku týmu průchodový list. Samotné zahájení bylo pojato velkolepě, nechyběl oheň, hymna a ani vlajka. Po chvilce napětí byl desátý ročník odstartován a my konečně mohli rozevřít první šifru.

Naším úkolem bylo objevit heslo, ke kterému jsme se museli dostat pomocí vyluštění indicií a asociací, prostě pavouk s cílem uprostřed. Bylo to několik šifer, které dohromady tvořily skládačku. Bylo tam vše - od roztleskávaček symbolizujících písmena, slepce, co nás měl nakopnout na Brailovo písmo, upravené ukázky hudby, repliky z filmů, přes různé seznamy slov, spojovačky, šachovnice až po šifru ukrytou v propisce, kterou jsme dostali v obálce. Dalo nám to zabrat, ale hezky jsme se s tím poprali. Každý si vzal něco a společně se posunovali pavoukem ke středu a ke správnému heslu. Z pódia se postupně mezi nás dostávaly nápovědy a často k nám dorazily, až když jsme měli danou šifru rozluštěnou. Mohli jsme mít aspoň radost, že jsme to zvládli sami.

Po dlouhém boji, teď si přesně nepamatuju čas, se nám povedlo rozluštit tajné heslo. Museli jsme přijít na spojitos mezi ženou, hradem a žebrem. Vyklubala se z toho KOST a ta nás pak propustila ven. Zabalili jsme si věci, vzali vlajku a hurá na dráhu Velodromu, kde jsme museli oběhnout kolečko a skandovat "Projdem Tmou!" Byla to výborná atmosféra, protože nás to nakoplo. Bylo by blbé skončit hned na startu, takže jsme všichni měli radost, že můžeme jít dál.

Vydali jsme se teda vstříc druhé šifře. Tam nás čekalo Puzzle a dvě barevné fólie, jedna červená a druhá modrá. Po složení se objevil nápis, ale tam se nenázelo místo, kam pokračovat. Museli jsme se tedy na to podívat víc. Zkoumali, zkoumali až vyzkoumali. Lubor na to přišel. Mrknul na to svým očkem a pak povídá: " SADY ... kdyby tady bylo aspoň nové..počkat DENISOVY..no jo ale co to je? tam je ještě něco před tím. OBELISK DENISOVY SADY." Vydali jsme se tedy do Denisových sadů, kde čekala šifra číslo 3. Ta se nám však stala osudnou.

Nejprve jsme museli oběhat sedm míst po Brně a nalézt plakáty, které skrývaly šifrovací mřížku. Abychom zjistili správné pořadí mřížek, potřebovali jsme najít takové údaje jako je počet kohoutů na Masarykově 32, počet křídel na soše... Stejně nám to bylo prd platné. Třetí šifru jsme nezvládli. Rozhodli jsme se pro alternativní, ale ani ta nám nepomohla. Během noci nám přišla jako ještě horší. Bohužel to však bylo trapně jednoduché. Ale co se dalo dělat. Nic. Byli jsme nahraní. Byly tři hodiny, my nevěděli, kam dál, tak jsme to ukončili a rozešli se domů.

Bylo to to nejlepší, co jsme mohli. Byl to pak pěkný pocit se během rána probudit, vidět venku ošklivý déšť a říct si: "Jo, je fajn, že jsme skončili v pravý čas :-)" Bylo to super. Akce plná zážitků, napětí a zkušeností. Všichni jsme odhodláni to zopakovat a příště se dostat dál než jenom na třetí bójku.

Srandovní také bylo sledovat reakce kolemjdoucích. Tak vemte si páteční noc, Náměstí Svobody a tam spousta lidí s batohama, co leží na zemi a něco řeší. Postupně už to začínalo být otrqvné, když se všichni ptali, co se to vlastně děje. Mysleli si o nás, že jsme pošuci. I když to jeden neví, třeba jsme.

Volební debakl

Po zhlédnutí výsledků se mi udělalo špatně. Když jsem uviděl první výsledky krajských voleb, kde byla mapa republiky a rozložení vítězných stran. Jakmile jsem spatřil všude oranžovou, krve by se ve mně nedořezal. Musím přiznat, byl to strašnej šok. Pro mě, jako pro pravicově zaměřeného voliče, to je naprostá katastrofa.

Ve všech krajích nejvíce hlasů získala ČSSD, která šla do voleb s tím, že žádného hejtmana nemá. 100% uspěch, jinak se to nazvat nedá. Teď už zbývá doufat, že nepůjdou do koalic s komunisty, to už by byl vrchol :-/

Jak to vypadá u nás?
Česká strana sociálně demokratická - 15 zastupitelů
Občanská dewmokratická strana - 12 zastupitelů
Komunistická strana Čech a Moravy - 8 zastupitelů
Starostové pro Liberecký kraj - 7 zastupitelů
Strana pro otevřenou společnost - 3 zastupitelé

Úplně to nabízí rudo-oranžovou koalici, společně by měli 23 křesel ze 45. To je pro mě příšerná představa. Když si vzpomenu, že předchozí zastupitelstvo bylo modré, achjo. Jsem zvědavej, jak nám zruší poplatky za zdravotnictví, když se tím tak chlubili. No uvidíme.

A co Senát? Alespoň někde byl trochu úspěch. Náš obvod byl jedním z mála, kde vyhrála ODS. Zásluhu na tom má silný kandidát, Petr Skokan, hejtman. Takže byl většině znám a spousta lidí šla prostě volit osobnost. Snad jim to přístí týden natře. Štve mě, že tu nebudu, abych ho mohl podpořit. I když nevím, zda by to vůbec mělo nějaký smysl.

Překvapením pro mě byl i neúspěch brněnského profesora Zlatušky, našeho děkana. Jsem myslel, že má senátorské místo v kapse. Nakonec do druhého kola postupuje kandidát za ČSSD a ODS.

Teď už nám zbývá jen čekat na to, co z toho vyleze. Je to skutečné zklamání.

Volební maraton

Tento víkend nás provázejí volby. Probíhají volby do zastupitelstev krajů. Ty se týkají celé republiky. V některých obvodech probíhá zároveň i první kolo voleb do Senátu. U nás, v České Lípě, probíhají oboje volby. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem tento víkend zavítal domů.

Za náš obvod v Senátu obhajuje své senátorské místo ODS. Z funkce odchází senátor Tejnora. Musím přiznat, že jsem o něm skoro vůbec neslyšel. Na jeho místo chtějí poslat Petra Skokana, současného hejtmana Libereckého kraje. Je smutné, jak se to tam všechno šoupá. Skokan původně začínal na městě. Byl, možná dobrým, starostou. Lidé o něm věděli. Pak zamířil do kraje a stal se hejtmanem. To by ještě šlo, zůstal pořád v regionu. Ale teď už chce jít do Senátu a to je komplet něco jiného :-/ Do kraje se cpe opět někdo jiný a současné chtějí vystrnadit.

Jsem zvědavej, co se z toho nakonec vyklube. Nejsem vůbec zaujatel, ale pokud vyhraje ČSSD, tak se můžeme jít picnout. :-)

Vyhrabané hudební kousky

V nedávné době se mi záhadným způsobem podařilo narazit na dvě písničky, které jsou staré skoro jako já sám.

První hitovkou je písnička os německého zpěváka, co se jmenuje Sasha. Ani už nevím, kde je mu konec. Někde jsem zahlídnul nějaké další pokus o taneční hudbu, ale už to nebylo tak salvné jako dřív. Taky si vzopmínáte, jak jste koukali na Eso a hltali každý nový klip? Já teda rozhodně a při shlédnutí toho videa jsem se vrátil do svých pubertálních let. Písnička We Can Leave the World Behind je naprosto fantastická. Nedávno, když jsem si na Sashu vzpomněl, tak jsem měl v hlavě tohle. Samozřejmě jsem nebyl schopnej ji nikde najít. Hledal jsem, ale marně. Muselo mě uspokojit jen Let Me Be the One. A najednou měl Vašík štěstí. Ten internet je ale skvělá věc. Koukal jsem na jednu hodně starou diskuzi a tam byl odkaz na jeho jinačí video na youtube. No a v podobných klipech byla i tato, moje milovaná.

Za druhou písničku, která mi vlezla na mozek, bych si určitě od někoho vykoledoval nějaký ten špatný pohled. Jedná se totiž o "trhák" s názvem Já mám chuť a zpívá ji Vítek Havliš. Už to jsou taky časy, kdy chvilku běžela v televizi nebo kdy v televizi vystupoval sám Vítek. Taky jsem na to narazil náhodou. Viděl jsem odkaz na jeho stránky, nedalo mi a mrknul jsem. Má k dispozici celou svoji desku, free. Takže klidně si to můžete poslechnout sami. Snad na mě za to nepřiletí kamení. Ale slyšel jsem jednou a nemůžu skoro přestat. Ostatně to můžete vidět v přehledu poslouchané hudby.

A když už ulítávám na těch českých hitech, tak jsem objevil ještě něco. Jedná taky o starší kousek. Tentokrát však v novém podání. Verona a Za všechno může čas. :-)

Pvní den v práci

V úterý jsem si užil první oficiální pracovní den. Pan vedoucí mě hezky přivítal a pověděl mi o tom, co budeme muset během toho dne zvládnout. O sám si zapisoval poznámky, aby na nic nezapomněl. Původně to vypadalo, že se z toho vyklupba samé papírování a podobné kravinky.

Začali jsme přístupem. Šli jsme k alarmu a já si musel zvolit přístupová kód. Chtělo to 7 čísel no a mezi moje používané kombinace patří pouze kódy s délkou 3, 5 a 6 číslic. Musel jsem se chvilku zamyslet. Dalo mi to trochu práci, protože jsem to běhěm zadávání zblbnul. Potom jsem dostal velký klíč. Miluju univerzální klíče. S jeho pomocí se dostanu do místnostní na celé chodbě (dokonce i na děkanský záchodek). V souvislosti s klíčem jsem musel ještě podepsat předávací protokol, takže hned dva podpisy.

Dále jsme se vrhli na přístup do systému. Byl mi vytvořen účet na fakultním serveru. Tak se tu chlubím novou lákavou emailovou adresou: stefela@fss.muni.cz Klidně se tam můžete ozvat :-) Je fajn mít větší přístupová oprávění než obyčejní studenti. Doposud to byl můj standadrní status, pouze student. Líbí se mi, když mám přístup někam, kam nemůže jen tak kdokoliv. Možná trochu sobecké, vím.

Následným krokem byla kancelář a představení kolegům. Zrovínka tam Nebyla moje hvězda, na tu si budu muset počkat. Ale jinak to vypadá jako fajn osazenstvo. Hlavně skoro všichni studují naší informatiku. Kanclík přímo naproti vstupním dveřím do CIKTu má výhodu, vím o každém nově příchozím. O naší komůrku se dělím se dvěma kolegy. Jeden je tam pravidelně a ten druhý samozřejmě nepravidelně. Naštěstí ten s pravidelnou periodou vypadá fajn. Dostal jsem počítač s widlema.

Čekalo mě dát si ještě kolečko po pracovišti a pak se pustit do práce. Okouknul jsem obě učebny, mrknul na tiskárny a dataprojektor. No a začala práce. Pokračování mě čeká v pátek v 9:00.

IS MU hledá pracovnice/-íky pro podporu ISu na fakultách

Dnes se na univerzitní vývěsce opět objevila krásná modrá zpráva o nabízené pozici. Co si já matně pamatuju, tak je to už čtvrtá nabídka podobného typu a třetí z těch, na kterou se budu hlásit. Taky si říkám, zda jsem se náhodou nezbláznil. Ještě pořád doufám, že do Bohnic mám daleko. Angličtina online pro mě není zátěž. Pozice na CIKTu by měla být zaměřena na pátky a soboty a taky by to němělo zabrat spoustu času.

Být v týmu kolem IS je pro mě pořád lákávé a proto jsem si řekl, že do toho půjdu znova. Třeba to do třetice vyjde. Hlavně, ona ta jejich nabídka je taková, že se jí nedá odolat :-) A opět by to byl elearning. Asi mu jednou obětuju celý svůj život.

Co mě čeká? Jednu část mám za sebou. Odpovědět na nějaké otázky, abych je ujistil, že fakt mám přehled o IS. Další úkol je trošku pracnější. Budu muset připravit "přednášku" pro nové studenty, kde je mám poučit o používání IS. Naštěstí se odevzdávájí jen slidy a nebudu to muset přednášet :-D A pak už jenom sesmolit životopis s motivákem. Bylo by blbý jim tam poslat to samý, co jsem vytvořil před Vánocema. Ale aspoň mám bod, ze kterého se můžu odpíchnout. Mám v plánu to udělat během víkendu o pauzách při učení na nával. Snad víkend nepadne na něco jinýho. To by pak byl menší malér a pak nestíhačka.

Pokud by to vyšlo byl by ze mě fakticky borec. :-) Třeba se konečně to štěstí usměje. Když to nejde ve vztazích, tak aspoň jinde.

Ve škole začíná přituhovat

Dnes jsem si napsal první test v tomto semestru a nejsem z toho nějak nadšen. Přípravu jsem docela dost odfláknul, takže se rovnala tak asi 4 hodinám před testem. To by se tak dít samozřejmě nemělo, ale co se dá dělat. Byla to angličtina. Zase ale na druhou stranu si myslím, že snad nedopadnu tak bídně (doufejme).
HOT NEWS: Obdržel jsem celých 11 bodů. Maximum bylo 20, takže je to víc než 50 %, ale v anglině musí být bohužel 60. Takže v dalších testech se budu muset snažit víc. Minulý semestr jsem v prvním testu dopadnul stejně a nakonec bylo zeleno.

V pondělí píšeme z návrhu algoritmů. Pitomý na to je, že tohle je totální masakr. Předmět je založen hlavně na teorii, zvlášť úvod. Budu se muset během víkendu prokousat 4 přednáškama, protože na ně nechodím. Při pohledu na loňské zadání se mi objevuje husí kůže. Je tu hnus velebnosti. Snad budu mít pevné nervy a vydržím, jinak se můžu jít picnout.

A taky budu muset začít pracovat na nějakém tom projektu z logiky. Musím si najít čas na internetu. To znamená odprostit se od všech možných rušivých elementů a pustit se do hledání možností vizualizace v logice. Nevýhodou je, že většina materiálů je psaná in english. Aspoň se procvičím.